Vřes obecný

Popis: Vřes obecný je dobře známý stálezelený keřík, nízký (10 až 50cm), poléhavý, místy vytváří husté koberce. Kvete od července do září fialově růžovými drobnými zvonkovitými květy na koncích větví. Listy jsou droboučké, neopadavé, přisedlé a střechovitě se překrývají. Vřes si lze splést s vřesovci kvetoucími na podzim. Ty mají květní koruny baňkovité, zaímco vřes hluboce dělené do čtyř cípů.

Výskyt: Vřes je hojně rozšířený v Evropě, zavlečen byl do Severní Ameriky. U nás roste na suchých písčitých půdách a starých rašeliništích, vřesovištích, pastvinách, na sklalách, zpravidla na otevřených slunných stanovištích, od nížin po alpinský stupeň,

Sbíraná část: Nať.

Sběr a sušení: Nať se sbírá seřezáváním v době květu, od července do září, za slunného počasí v odpoledních hodinách, stojí-li Luna v Blížencích, Váhách, Vodnáři. Suší se ve stínu, umělá teplota nesmí překročit 45 stupňů.

Užití: Vřes se používá vnitřně ve formě nálevu. Má prvotřídní dezinfekční účinky a je močopudný, proto se uplatňuje hlavně při zánětech močových cest a ledvinových pánviček. Rozmělňuje močové kamínky, zvyšuje funkci ledvin. Podporuje vylučování kyseliny močové z těla, proto se užívá při dně, revmatismu, bolestech a otocích kloubů, po tělesné námaze, když otékají nohy. V gynekologii se užívá při zánětech, kdy se kombinuje ve směsi s kontryhelem, měsíčkem a hluchavkou. Vřes uklidňuje nervovou soustavu. Nemá vedlejší účinky, proto jej mohou užívat i těhotné ženy a kojící matky, které trpí otoky, a děti při nespavosti.

Recept: Dvě čaajové lžíce sušeného vřesu přelijte půl litrem vřelé vody, 15 minut přikryté vyluhujte, pak sceďte. Pijte 3x denně po třetině vlažného nálevu při zánětu močového měchýře nebo při otocích.